Idzka

Zdraví je něco, co je penězi nevyčíslitelné. Ale navzdory tomuto tvrzení se penězi do značné míry vyjádřit dá.

Třeba prý u nás stála v roce 2017 zdravotní péče o každého člověka v průměru 36500 korun, o pět tisíc více než roku 2010. A ze zmíněných více než šestatřiceti tisíc zaplatil průměrný našinec jen zhruba pět tisíc z vlastní kapsy, zbytek byl uhrazen z veřejného zdravotního pojištění.

Neboli u nás zdravotní péče v předloňském roce stála 387,4 miliardy korun.

Dopřáli jsme si za ty peníze:

–          specializovanou ambulantní péči za 47 miliard

–          péči praktických lékařů a lékařskou pohotovost za 23 miliard

–          zubní péči za 20 miliard

–          lůžkovou péči za 56 miliard

–          léky a zdravotní pomůcky za 73 miliard korun

–          a tak dále

České domácnosti samy zaplatily za zdravotní péči ve zmíněném roce asi 54 miliard, tedy řádově sedminu všech nákladů. Z toho byly:

–          volně prodejné léky za 1372 korun

–          léky na recept za něco přes tisícovku

–          969 korun za zubaře

–          a další peníze za terapeutické pomůcky, třeba brýle a kontaktní čočky, nepovinná očkování, všemožná potvrzení a vyšetření na vlastní žádost

Zdravotní pojišťovny za nás v roce 2017 zaplatily přes 252 miliard korun, tedy o 15 miliard víc než o pouhý rok dříve, skoro sedmdesát miliard přihodily veřejné rozpočty, něco přibylo ze soukromého pojištění, od neziskových organizací nebo v podobě plateb zaměstnavatelů za preventivní prohlídky.

Co se týká mezinárodního srovnání, máme se prý my Češi přes všechno své reptání vlastně dost dobře.  Protože jsme byli v roce 2016 podle OECD spolu se Slovenskem na dvacátém místě ve srovnání výdajů na zdravotní péči bez dlouhodobé péče a patříme k zemím s nejvyšším podílem financí z veřejných zdrojů.

Máme se dobře. Protože za nás většinu výdajů zaplatí zdravotní pojišťovny. Hurá!

Což má ale jako dost možná všechno na světě i svou odvrácenou stránku.

A to tu, že dvě třetiny z toho, co za nás zdravotní pojišťovny platí, pochází z povinných odvodů zaměstnanců, zaměstnavatelů a živnostníků na zdravotní pojištění, a pětina ze státního rozpočtu za děti, seniory, rodiče na mateřské nebo nezaměstnané.

Což znamená, že si ty nemalé výdaje na péči platíme tak jako tak my sami z vlastní kapsy, a to i když je nepotřebujeme. Jen si to vesměs neuvědomujeme, protože ty peníze jaksi nedáváme lékařům přímo do ruky. Dáváme je částečně i pojišťovnám a částečně státu.

To jenom abyste si nedělali iluze, až vám bude někdo třeba ve volbách tvrdit, jak vám zaručí lepší zdravotní péči. Protože vám ji nezaručí. Zaručujeme si ji dnes a denně sami z peněz, jež musíme volky nevolky odevzdávat. Sic nás stihne trest.