Sice se říká, že muži jsou všichni stejní, ale není tomu tak. Každý prošel jinou výchovou, má jinou genetickou výbavu a naučené vzorce chování. Někdo říká, že chlapce je třeba vychovávat jinak, než děvčata. Jiný je toho názoru, že výchovné principy se nemají lišit v závislosti na pohlaví. Ideálním prostředím je funkční rodina, kde má dítě mužského pohlaví přirozený vzor v otci, event. v ostatních mužských členech rodiny.
Nenásilnou formou poznává mužský svět a včleňuje se do něj. Ovšem dnes není výjimkou, že děti vychovává matka sama a v lepším případě jsou v pravidelném kontaktu s otcem, který však s rodinou nežije. V jiných případech je otec v rodině přítomen, ale může být velmi zaměstnaným, takže na dítě nemá už čas ani sílu. Bohužel někdy se vyskytne otec tzv. toxický, který se nechová dobře ani k partnerce ani k dětem a jako vzor je pro dítě vyloženě nevhodným.
Obecně se má za to, že jak se muž chová ke své matce, tak se bude chovat i k partnerce . My maminky máme někdy tendence dětem sloužit, aniž si to uvědomujeme. Zejména synům, protože holčičky bývají samostatnější a nějak automaticky se předpokládá, že budou mamince pomáhat s tzv. ženskými pracemi. Nevychovat ze syna mamánka by mělo být asi hlavním výchovným cílem. Aby byl samostatný a životaschopný i v případě, že by se ocitl sám. Určitě je potřeba vnést do jeho života nějakou zátěž, ale v rozumné míře, úměrně věku a povaze. Tatínkové mají někdy tendenci tuto zátěž přehnat, čímž způsobí spíše trauma, než zocelení, které zamýšleli.
Také ničemu neprospějí věty typu „nesahej na to, zničíš to, udělám to radši sám, ty bys to zase zkazil“ apod. Člověk si odnese přesvědčení, že je neschopný a bojí se pak v pozdějším životě něco sám udělat. Ovšem ruku na srdce… myslím, že každý z nás rodičů někdy podobnou větu směrem k potomkům pronesl. Ani rodiče nejsou bezchybné stroje, takže nadělají s dobrým úmyslem spoustu chyb. Povede-li se nám vychovat citlivého, ale přitom pevného muže, který dokáže být partnerce oporou a unést zodpovědnost, můžeme si jako rodiče s ulehčením oddechnout. Úkol splněn na jedničku.